Los třetí ligy dorostu U17 skupiny A svedl oba týmy proti sobě hned ve druhém kole. Pro Damiána Strnada ale nepůjde o obyčejný návrat na klatovský trávník. Ještě před několika měsíci tu nastupoval v dresu SK Klatovy 1898, nyní přijede jako hráč Sportovní školy Plzeň a hostující soupeř. Na druhé straně bude stát jeho táta Tomáš, který bude z klatovské lavičky svůj tým dirigovat jako trenér.

Damián je šikovný záložník, který se v nové sezoně rozhodl pro další fotbalovou zkušenost a možnost poznat jiné trenérské i klubové prostředí. Tomáš jeho rozhodnutí respektoval a sám říká, že se těší na novou roli – být především tátou, nikoli trenérem svého syna. Jak se oba na nedělní souboj těší? Co se děje doma před zápasem a proběhlo už nějaké vzájemné hecování? A dokáže táta během utkání vnímat svého syna opravdu jen jako hráče soupeře?

Nejen o tom jsme si s Damiánem a Tomášem Strnadovými povídali v rozhovoru před jejich prvním vzájemným fotbalovým soubojem.

V neděli se poprvé postavíte proti sobě jako soupeři. Jaký je to pro vás oba pocit?
Damián: „Asi budu trochu nervózní, ale zároveň se na zápas opravdu těším.“
Tomáš: „Určitě je to zvláštní pocit a úplně nová situace, kterou jsem si vlastně nikdy ani nepředstavoval, že by mohla nastat. Ale na zápas se těším, protože podobných okamžiků člověk ve fotbale zase tolik nezažije.“

Damiáne, ještě v minulé sezoně jsi oblékal dres Klatov. Jaké bude nastoupit proti klubu, kde jsi ještě před pár měsíci hrál a kde stále dobře znáš spoluhráče i trenéry?
Damián: „Je to opravdu zajímavý pocit. S klukama jsme pořád dobří kamarádi, takže mi to trochu připomíná normální fotbálek s klukama někde na zahradě. Jen s tím rozdílem, že tentokrát půjde o mistrovské utkání.“ 

Damiáne, pojďme ještě vysvětlit, proč vlastně ke změně dresu došlo. Co stálo za tvým rozhodnutím odejít z Klatov a zkusit další fotbalovou výzvu?
Damián: „Důvodů bylo víc, ale tím hlavním bylo, že jsem si chtěl vyzkoušet trénovat pod někým jiným než pod tátou.“

Tomáši, jak jste jeho rozhodnutí změnit klub vnímal vy – jako táta a zároveň jako trenér? Radil jste mu při rozhodování, nebo jste to nechal čistě na něm?
Tomáš: „Damián fotbalově vyrůstal prakticky celou dobu pode mnou a jednoduše si myslím, že už nastal čas, aby poznal i jiné trenéry, tréninky, spoluhráče a možná i jiné klubové prostředí. Tím, že si jako střední školu vybral sportovku a trenér Milan Dejmek o něj velmi stál, se tahle možnost vlastně sama nabízela. Milana znám ještě ze svých studentských let a věděl jsem, že by Damián byl v dobrých rukou. Konečné rozhodnutí ale bylo čistě na něm. Rozhodl se to vyzkoušet a já se teď vlastně těším na novou roli – být zase hlavně táta, a ne jeho trenér. Když bude chtít znát můj pohled jako táty, jsem tu pro něj. Jinak má na fotbal svého trenéra.“

Tomáši, zažil jste jako trenér spoustu různých zápasů. Bude ale tenhle přece jen jiný, když na druhé straně hřiště bude váš syn?
Tomáš: „Před zápasem určitě ano. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že je to pro mě úplně stejné jako kterýkoliv jiný zápas. Ale jakmile začne, budu chtít se svým týmem vyhrát a vím, že Damián udělá všechno pro to, aby nám to co nejvíc znepříjemnil. A tak je to správně. Možná až po závěrečném hvizdu mi znovu dojde, že tentokrát stál proti mně i vlastní syn.“

Jak to před zápasem vypadá doma? Bavíte se spolu normálně o fotbale a o soupeři, nebo jste si tentokrát raději řekli, že některá témata zůstanou za dveřmi? 
Damián: „Mně osobně to vlastně přijde, jako kdybych ani nepřestoupil. Normálně se doma bavíme o zápasech a fotbale. O tomhle konkrétním samozřejmě taky trochu a občas se popichujeme, kdo si co na toho druhého připravil.“
Tomáš: „Fotbal se u nás doma řeší pořád, takže úplně se mu vyhnout asi neumíme. Trochu se popichujeme, ale zatím nic velkého. Když ve středu přijel z tréninku, zkoušel jsem z něj něco vytáhnout o jejich záměrech na neděli, ale dost striktně mě odpálkoval.“

Damiáne, znáš tátův způsob práce i řadu hráčů Klatov. Tomáši, vy zase dokonale znáte Damiána. Může být tahle vzájemná znalost pro někoho z vás výhodou?
Damián: „Možná trochu, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by mělo zápas rozhodnout.“
Tomáš: „Znám samozřejmě jeho silné i slabší stránky, ale nemyslím si, že by to pro nás byla nějaká velká výhoda. Na hřišti bude dalších deset hráčů. Možná má v tomhle směru trochu větší výhodu soupeř, protože Damián může trenérovi ledacos napovědět o nás. Ale nemyslím si, že by to mělo zápas nějak zásadně ovlivnit.“

Je mezi vámi před zápasem nějaké hecování? Padlo už třeba, kdo se bude v neděli večer doma smát jako poslední? 
Damián: „Párkrát už to zaznělo, ale zatím nic velkého.“
Tomáš: „Nějaké hecování samozřejmě proběhlo, bez toho by to asi ani nešlo. Upřímně hlavně doufám, že nám Damián nevstřelí gól a nebude ho slavit před naší střídačkou, jak mi slibuje.“

Tomáši, dokážete v okamžiku, kdy rozhodčí zahájí zápas, úplně vypnout roli táty a vnímat Damiána jen jako hráče soupeře? A Damiáne – dokážeš v tu chvíli na druhé straně vidět jen trenéra soupeře, a ne tátu?
Tomáš: „Myslím, že ano. V zápase jsem trenér a mojí odpovědností je především náš tým. Pokud bude Damián na hřišti, budu ho vnímat stejně jako ostatní hráče soupeře. Samozřejmě uvnitř pořád budu táta a budu chtít, aby se mu nic nestalo a aby zahrál dobře. Ideální scénář pro mě tedy je, aby Damián zahrál výborně a Klatovy vyhrály.“ 
Damián: „Myslím, že z velké části ano, ale tátu budu mít stejně vždycky někde vzadu v hlavě.“

A na závěr – co byste si před tímhle výjimečným zápasem navzájem popřáli? A existuje vůbec výsledek, po kterém budete spokojení oba?
Damián: „Přeji tátovi, ať se mu daří a ať se Klatovům v sezoně daří. Ale zrovna v neděli bych byl samozřejmě radši, kdybychom vyhráli my.“
Tomáš: „Damiánovi přeji, aby nebyl moc nervózní, zápas si hlavně užil a podal dobrý výkon. Pokud zahraje výborně a Klatovy vyhrají, dostane normálně i nedělní oběd.“