Pro začátek se našim fanouškům trochu představte. Kolik je vám let, odkud jste a jaká byla vaše cesta k fotbalu?
Pocházím z Domažlic. Je mi 43 let a fotbal je nedílnou součástí mého života již od šesti let, kdy jsem poprvé vkročil na hřiště v Poběžovicích. Co začalo jako dětská zvědavost, se postupně proměnilo v celoživotní vášeň a profesi, které jsem zůstal věrný dodnes.

Sám jste fotbal aktivně hrával? A na jakém postu?
Ano, aktivně jsem hrával a jsem odchovancem SK Poběžovice, kde jsem již v sedmnácti letech nastupoval v krajském přeboru mužů. Během hráčské kariéry jsem si prošel prakticky všemi posty na hřišti, nejdéle jsem působil na pozici střední záložník nebo útočník. Zajímavostí je, že jsem jednu sezonu odchytal v brance a připsal si i dvě čistá konta — ta zkušenost mi dala unikátní pohled na hru z pozice, která formuje vnímání celého týmu.

Kdy jste se rozhodl vydat trenérskou cestou a co vás na trenéřině nejvíce oslovilo?
K trenérství jsem se dostal vlastně náhodou a právě takové momenty bývají v životě nejlepší. Bylo mi sedmnáct, hrál jsem v dorostu a náš trenér musel nečekaně odcestovat. Předseda klubu se na mě obrátil s prosbou, abych tým převzal. Bylo to pro mě zcela nové a uvědomil jsem si, jak zásadně se liší pohled hráče od pohledu trenéra. Jsou to doslova dva různé světy vnímání fotbalu. Ze tří zápasů jsme dva vyhráli a jeden remizovali. Když se trenér vrátil, rozhodl se vedení týmu ponechat na mně. Od svých sedmnácti let jsem tedy trenérem.

Máte za sebou zkušenosti s mládeží i dospělým fotbalem. Co vám jednotlivá působení dala a co vás na práci trenéra baví dodnes?
Každé působení mě posunulo jiným směrem a obohatilo o jiný typ zkušenosti. Jako mladý trenér jsem začínal u dorostu a měl jsem tehdy velké sny, chtěl jsem jednou trénovat na nejvyšší úrovni. Postupně jsem se přesunul do Domažlic, kde jsem vedl všechny věkové kategorie a přibližně pět let zastával roli šéftrenéra akademie od U7 do U15. Před sezonou 2023/2024 přišel do Domažlic Pavel Horváth a oslovil mě s nabídkou spolupráce. Příležitost učit se od hráče a trenéra jeho formátu jsem přijal bez váhání. Po jeho odchodu do Mostu jsem pokračoval jako asistent Pavla Vaigla, jehož přístup byl osobitý a stejně podnětný. U každého z nich jsem si vědomě dělal poznámky co a jak dělají, proč to funguje a jak bych tyto poznatky mohl integrovat do vlastní trenérské filozofie.

Je někdo, kdo vás jako trenéra výrazně ovlivnil nebo od koho jste se nejvíce naučil?
Největší trenérskou školou pro mě byl Pavel Horváth. Přistupoval ke všemu s profesionalitou, na jakou jsem do té doby nenarazil, každý detail, každý trénink, každý rozbor měl svůj řád a smysl. Byl náročný, ale právě ta náročnost vás posouvá. Spolupráce s ním byla obohacující po odborné i osobní stránce. Pavel Vaigl mi zase otevřel oči v oblasti práce s kabinou a mezilidskými vztahy uvnitř klubu. Ukázal mi, že fotbal není jen o taktice a tréninku, ale z velké části o lidech, důvěře a prostředí, které jako trenér vytváříte.

Jak byste sám sebe charakterizoval jako trenéra?
Nerad mluvím sám o sobě, upřímně si myslím, že trenéra nejlépe charakterizuje jeho práce a lidé, kteří s ním tráví čas. Slova jsou jedno, realita je to druhé. Ať si každý na mě udělá názor sám.

Kdybyste měl sám sebe jako trenéra popsat třemi slovy, která by to byla?
Respekt, náročnost a zábava. Tři hodnoty, které se navzájem nevylučují a naopak, teprve v kombinaci vytvářejí prostředí, kde hráči skutečně rostou.

Co je pro vás při práci s hráči nejdůležitější?
Vzájemný respekt. Když panuje respekt mezi trenérem a hráči, ale i hráči navzájem, vytváří se základ, na kterém lze stavět cokoliv. Bez respektu je jakákoliv práce jen povrchní a s ním se otevírají dveře k opravdovému rozvoji.

Nová štace: Klatovy

Jak se vlastně zrodil váš příchod do SK Klatovy 1898 a co vás na nabídce zaujalo?
Jednoho podvečera mi zavolal Tomáš Strnad a v průběhu rozhovoru mi nabídku představil. Než jsem se rozhodl, šel jsem se na tým osobně podívat a chtěl jsem mít konkrétní představu o prostředí, hráčích a podmínkách. Důležitá byla samozřejmě i rodinná diskuse, protože takové rozhodnutí už nemůžu rozhodnout sám. Manželka mi dala svolení a od té chvíle už to bylo jen na jednání s klubem. Zaujal mě areál, charakter některých hráčů v U17 a perspektiva nového prostředí, které mě může jako trenéra dále rozvíjet.

Máte nějaké zkušenosti s touto konkrétní kategorií mladých fotbalistů U17?
Ano, zkušenosti mám. Kategorii U17 jsem trénoval přibližně tři sezony po svém příchodu do Domažlic, takže vím, co tato věková skupina obnáší. Je to věk, kdy se z kluka stává chlap. Někdy je to bouřlivé, někdy překvapivě zralé. Právě proto mě ta kategorie baví a nikdy nevíte, co vás čeká, musíte být připraveni reagovat jak po fotbalové, tak po lidské stránce.

Jaký byl váš první dojem z klatovského dorostu U17? Vidíte v týmu potenciál?
Upřímně, první dojem mě přiměl k zamyšlení, zda jsem na správném místě. Ale po prvním týdnu práce a prvním zápase vidím situaci jinak. Tým potenciál má. Samotný fakt, že hráči ročníku 2010 jsou důležitou součástí U19, svědčí o kvalitě, která v tomto kádru existuje. Teď jde o to, tuto kvalitu správně rozvíjet a zasadit do funkčního celku.

Pokud se hráč, kterého jsem trénoval, jednou prosadí v mužském fotbalu, je to ta nejvyšší forma zpětné vazby na trenérskou práci. Výsledky jsou důležité, ale hráč, který z vašich rukou odejde jako lepší fotbalista i člověk, je trvalý odkaz.

Oldřich Timura, trenér U17 SK Klatovy 1898

Na čem budete chtít s mužstvem nejvíce pracovat?
V první řadě na herních principech, ty musí být jasné, sdílené a důsledně vyžadované. Zároveň je nezbytné nastavit pravidla fungování v kabině a vybudovat silný, jednotný kolektiv. Bez těchto základů je jakákoliv taktická nadstavba jen prázdnou konstrukcí.

Jaký fotbal chcete s U17 hrát a co budete od svých hráčů vyžadovat?
Mým záměrem je hrát ofenzivně a organizovaně, fotbal, který je čitelný pro hráče, ale nepředvídatelný pro soupeře. Zároveň musíme být dostatečně flexibilní, abychom herní styl přizpůsobili konkrétním hráčům v kádru. Cílem není aplikovat šablonu, ale vytěžit z každého hráče maximum jeho individuálního potenciálu v rámci týmového systému.

U17 je věk, kdy se hráči postupně připravují na přechod do mužského fotbalu. Jak důležitý je pro vás tento aspekt, a jak s tím budete pracovat?
Je to kategorie zásadního přerodu, kdy se z dorostence stává fotbalista připravený na mužský fotbal, a to nejen fyzicky, ale především mentálně a takticky. Budu s hráči pracovat tak, aby rozvíjeli nejen své fotbalové dovednosti, ale i charakter, zodpovědnost a schopnost zvládat tlak. Náročnost budeme postupně stupňovat tak, aby přechod do mužského fotbalu byl přirozeným krokem, ne skokem do neznáma.

Máte zkušenosti také z A týmu Jiskry Domažlice a s video analýzou. Využijete tyto zkušenosti i v Klatovech při práci s U17?
Rozhodně. Video analýza je dnes neodmyslitelnou součástí moderního fotbalu na všech úrovních. Hráči U17 jsou generace, která vizuální obsah přirozeně vstřebává. Chci analýzu využívat jako nástroj pro individuální i týmový rozvoj, aby hráči rozuměli nejen tomu, co mají dělat, ale proč to dělat.

Jak důležitá je podle vás spolupráce dorostu s A týmem?
Vnímám, že v Klatovech toto propojení funguje smysluplně a klub vědomě investuje do vlastní výchovy hráčů. To je přesně ta cesta, která mi je blízká. Klub, který si vychovává vlastní hráče, buduje identitu a kontinuitu, to jsou hodnoty, které přetrvávají bez ohledu na výsledky jedné sezony.

Je vaším cílem vychovávat hráče, kteří se jednou prosadí mezi muži?
To musí být cílem každého, kdo pracuje s mládeží. Pokud se hráč, kterého jsem trénoval, jednou prosadí v mužském fotbalu, je to ta nejvyšší forma zpětné vazby na trenérskou práci. Výsledky jsou důležité, ale hráč, který z vašich rukou odejde jako lepší fotbalista i člověk, je trvalý odkaz.

Cíle a trochu osobněji

Jaké máte s U17 cíle pro tuto sezonu?
Nemám rád cíle definované výhradně výsledky, ty jsou proměnlivé a závislé na mnoha faktorech mimo naši kontrolu. Mým skutečným cílem je proces: každý den být o něco lepší než den předchozí. Pokud se nám podaří vybudovat tým, který se neustále zlepšuje a roste, výsledky přijdou jako přirozený důsledek.

Co je pro vás u mladých hráčů důležitější – výsledek, nebo jejich individuální rozvoj? A dá se podle Vás obojí skloubit?
Obojí se dá skloubit. V kategorii U17 je individuální rozvoj prioritou, protože hráče připravujeme na vyšší úroveň. Ale fotbal je soutěžní hra a vůle vyhrávat je součástí mentality, kterou chceme formovat. Hráč, který se nechce zlepšovat a nechce vyhrávat, nebude úspěšný v životě ani mimo hřiště. Oba aspekty jsou propojené.

Když se za rok ohlédnete zpět, podle čeho poznáte, že vaše působení u U17 bylo úspěšné?
To je těžká otázka, já to musím cítit, vidět a pak podle pocitu si hodnotím vše, co jsem kde a kdy udělal. Takže vám na tuto otázku odpovím na konci sezony.

Co byste chtěl během svého působení v Klatovech vybudovat nebo po sobě zanechat?
Rád bych vybudoval partu, jejíž pouta přetrvají dlouhá léta a možná celý život. Hráče, kteří nikdy nebudou spokojeni s tím, kde právě jsou, kteří budou neustále hledat prostor ke zlepšení, ve fotbale i v osobním životě. To je odkaz, na který bych byl jako trenér hrdý.

Co vám fotbal za všechny ty roky dal – nejen po sportovní, ale i po lidské stránce?
Kolektivní sporty mají jedinečnou schopnost formovat charakter. Fotbal mě naučil komunikovat, přijímat prohry, oslavovat úspěchy a budovat vztahy, které přesahují hřiště. Tyto hodnoty nelze vyučovat z učebnice ale musí se prožít. A to je přesně to, co fotbal nabízí každému, kdo se do toho pustí.

A na závěr trochu osobněji – co rád děláte ve volném čase, když zrovna nejste na fotbalovém hřišti?
Mám tři děti, ženu a vlastní firmu. Veškerý čas mimo fotbal patří jim. Rodina je základ, od kterého se vše ostatní odvíjí.

Je něco, co byste chtěl vzkázat hráčům U17, jejich rodičům a fanouškům SK Klatovy 1898?
Hráčům bych chtěl říct: vezměte svůj život do vlastních rukou. Pracujte na svém charakteru, jděte si za svými cíli a nikdy se nespoléhejte jen na talent, který bez práce nestačí. Rodičům: buďte svým dětem oporou, ne tlakem. Váš zájem a přítomnost znamenají více, než si možná myslíte. A fanouškům: věřte nám, přijďte nás podpořit, vaše energie na tribuně je součástí týmu stejně jako každý hráč na hřišti.