Muž, který pro fotbal obětoval víkendy

9.12.2021
MIROSLAV SEDLMAIER. Muž, který pro fotbalovou veřejnost obětoval víkendy!
MIROSLAV SEDLMAIER. Muž, který pro fotbalovou veřejnost obětoval víkendy!

Máme pro vás další rozhovor. Po Milanu Mészárosovi a Honzovi Hermanovi jsme vyzpovídali člověka, který sice klatovský dres nikdy neoblékl, přesto pro náš klub, stejně jako pro ostatní kluby z Pošumaví, obětoval spoustu svého vlastního času! Hrdý strážovský občan, v pětasedmdesáti letech stále aktivní rozhodčí, dlouholetý sekretář okresního fotbalového svazu, provozovatel webových stránek Fotbal Klatovsko, Sušicko, Horažďovicko a mistr statistik. Všichni, kteří se o fotbal v klatovském okrese zajímají, navštěvovali každé pondělí jeho webové stránky, kde se dozvídali veškeré informace z víkendových zápasů. Exkluzivně pro náš facebook SK Klatovy 1898 se rozpovídal pan Miroslav Sedlmaier!  

Hovoří o době, kdy rozhodčí dojížděli na utkání vlakem, na kole nebo dokonce pěšky.

Dozvíte se, co říká na úspěšnou éru klatovského TRIVELU v nejvyšší soutěži sálové kopané nebo také jaký má názor na současné mladé rozhodčí ve velkém fotbalu.
Prozradil, kdo z klatovských funkcionářů mu utkvěl v paměti a před kým z nich smeká klobouk. A jakou soutěž by největšímu okresnímu klubu přál?

Stejně jako náš brankář Honza Herman jste na Šumavu přišel za prací, zalíbilo se Vám tady a už jste zde zůstal? Nebo jak to vlastně všechno bylo? U mě to bylo trochu jinak.
Zatím co klatovská gólmanská legenda Honza Herman přišel vykonávat své povolání, mě na Šumavu jako tisíce jiných ve věku 19 let zavála zákonná povinnost výkonu vojenské základní služby. No a jak to tak často bylo, v době dvou let odloučení od svých blízkých jsem se zde zamiloval, oženil a doživotně vyměnil své bydliště střední Čechy za krásnou a do konce svého života k srdci mi přirostlou Šumavu.

Kdo Vás do světa fotbalu jako mladého kluka zasvětil? Kde jste udělal svoje první fotbalové krůčky?
Pocházím, jak již jsem uvedl ze středních Čech z malé vesnice Ostředek u Benešova. V té době se jednalo o klidnou zapadlou vísku, nyní již tehdejší klid nahradil hluk z těsné blízkosti 34 km z dálnice D1 Praha-Brno. O této dálnici se zmiňuji proto, neboť právě v místech těsně nad mým rodným domem, kde nyní nepřetržitě projíždí jedno auto za druhým v obou směrech, jsme se svými třemi bratry a dalšími kamarády a spolužáky z místní základní školy na louce proháněli fotbalový míč. Hráli jsme si na Pláničku, Bicana, Masopustu, Pluskala, Nováka, Popluhára a na další fotbalové legendy. Góly jsme stříleli do ručně vyrobených branek, na kterých byly sítě námi vlastnoručně a pracně upletené z provázků, které jsme doslova ukradli z „jezeďáckých“ odstavených samovazačů na poli.

Popsal byste nám svoji fotbalovou kariéru?
I když jako kluk jsem si fotbalu užil dost tím, že jsme ho mydlili v každou volnou chvíli. Při pastvě dobytka, což byla pro děti na vesnici zcela běžná činnost, anebo po škole apod. Na skutečné fotbalové hřiště jsem se dostal až jako registrovaný hráč po přechodu na II.stupeň ZŠ do Kozmic. Zde si nás vybrali trenéři z nedalekého Sokola Teplýšovice. Tento klub v té době zaujímal významné místo nejen v okrese Benešov, ale jako účastník krajského přeboru i v rámci středočeského kraje. Žákovská léta rychle uplynula a z průměrného obránce týmu hrajícího KS žáků se rázem stal učeň Středního odborného učiliště spojů v Karlových Varech. To jsem ještě netušil, že se prakticky k aktivnímu fotbalu vrátím až po vojenské základní službě. Na učilišti jsme měli tělocvikáře, který byl aktivním funkcionářem atletického klubu Slávie Karlovy Vary. Po příchodu na internát mě tento atletický nadšenec po prvních hodinách tělocviku vybral za učiliště na přespolní běh lázeňským městem. Jako kluk z vesnice, který nevynechal z vlastních důvodů žádný fotbalový trénink, mi běhání nedělalo problém a já v tomto závodě mezi svými vrstevníky skončil na 4. místě a tělocvikář ze mě uděl atleta. Jako dorostenec jsem běhal střední tratě od 800 do 3000 km a postupně jsem dosaženými časy získal I. výkonnostní třídu mládeže. Po vyučení do nástupu na vojnu jsem pokračoval s atletikou a závodil jsem za družstvo mužů Lokomotivy Benešov u Prahy. Z atletiky ale s příchodem na vojnu zůstalo to, že se mi kondička vyplatila, když jsem daleko snadněji vojenskou zátěž spojenou s výcvikem překonával. Po skončení přijímače ze mě jako nováčka, kterého bavilo vařit, udělali kuchaře a no a ti to na vojně neměli lehké. Byli jsme v kuchyni od brzkého rána až do večerních hodin a na další volnočasové aktivity a ani na fotbal nebyl čas. Pokud byl, tak zvítězila láska k atletice a po několika dalších měsících pak ve volném čase byla na prvním místě pravá láska ke své milé, kterou jsem si zde na Šumavě v nedalekém Strážově našel.

Pak přišla na řadu trenéřina?
To všechno se nějak semlelo až po základní službě, kdy jsem podepsal závazek na pět let jako voják z povolání. Nakonec z pěti let bylo celkem 32 let v uniformě. Při služebním tělocviku jsem dominoval nejen v běhu, ale také obstojně hrál i fotbálek a náš velitel, vášnivý příznivec místní Dukly, mě prakticky zaúkoloval, abych se aktivně zapojil do činnosti místního armádního klubu Dukla Janovice. Na fotbal jsem se chodil dívat doma ve Strážově a do té doby jsem se ani o dění tohoto vojenského klubu nezajímal. V té době A tým Dukly hrál krajský přebor a B tým 1.B třídu. Pak to šlo rychle, změna registrace, první tréninky na škvárovém hřišti mi nedělali problém. Přišly první zápasy za B tým a já si s přibývajícím časem stále více uvědomoval, že kolem mě jsou daleko kvalitnější fotbalisté. Prostě jednoduše cítil jsem, že na tuto soutěž nemám potřebné kvality. Byl jsem zvyklý z atletiky běhat sám za sebe, ve fotbalu je to trochu jinak. Navíc jsem byl krátce ženatý, narodila se nám dcera, začínal jsem přestavbu rodinného domu, k tomu vojenský život nebyl vůbec lehký a volného času pro rodinu a na sport také nebylo příliš.

Kde jste jako trenér působil a jaké jste měl ambice?
V Dukle jsem měl dobré postavení, kluky jsem si i jako spoluhráče oblíbil a rázem další události přišly nějak rychle a všechno nabralo směr, který jsem si ani sám takto nepředstavoval. Jako hráč jsem se stal asistentem trenéra u A týmu Dukly Janovice. Byl jsem klubem vyslán do trenérské III.třídy. Následně jsem absolvoval i trenérskou II.třídu a přešel do funkce trenéra Dukly Janovice, kde jsem působil od roku 1973 plných 8 let. To již bylo v době, kdy jsem od roku 1974 byl jmenován Výborem okresního fotbalového svazu Klatovy dobrovolným sekretářem tohoto svazu. Tuto funkci jsem zastával až do 1. 1. 1994, kdy jsem tuto činnost na vlastní žádost přerušil a znovu se do ní 1. 2. 2004 vrátil. Od roku 1983 jsem se zapojil do funkcionářské a trenérské práce doma v místním klubu ve Strážově. Vedle sekretáře klubu jsem se postupně zapojil do trenérské činnosti u žáků, A i B mužů. Svoje aktivity jsem ve Strážově prakticky ukončil v roce 1995. Od té doby již v klubu nemám žádné aktivity

A nakonec tady máme roli rozhodčího, kterou vykonáváte vlastně skoro doposud. V úctyhodných pětasedmdesáti pobíháte po trávníku a řídíte okresní soutěže jako hlavní rozhodčí. Vzpomínáte si na ten moment, kdy jste si řekl, že se oddáte pískání?
Opět se budu opakovat, ale i rozhodnutí stát se rozhodčím ve mně nějak zrálo po zkušenostech, které jsem měl v utkáních jako trenér Dukly Janovice. V krajském přeboru i v 1.A třídě,  kde jsme hráli nás rozhodčí až na vzácné výjimky doslova „oškubali“. Často jsem klukům jako trenér v kabině, jak při tréninku, tak při utkání říkal, že musíme být na hřišti jako vojenský klub o dvě třídy lepší, abychom měli nárok vyhrávat. A i když jsme byli, ještě to nestačilo! Tak jsem s trochu horkou hlavou jednoho dne v roce 1973 řekl, že to jako rozhodčí vyzkouším na vlastní kůži. Zkusil a zkouším to od roku 1973 až dosud. Trochu mě v posledním roce přibrzdila operace kyčelního klubu, ale pevně věřím, že se po rekonvalescenci ještě na fotbalové trávníky v Pošumaví jako rozhodčí vrátím.

Co Vás na pískání nejvíce baví?
Být přímo při tom, přímo na hřišti, nasávat tu atmosféru spojenou s nervozitou před utkáním, prožívat vše spojené s utkáním včetně radosti kdy se utkání podaří, a naopak kdy se nezdaří a s tím spojené i „dozvuky“. Zkrátka si to doslova vychutnat a slíznout smetanu, nebo to vyžrat se vším všudy. To nejdůležitější je přispět svou aktivní činností k tomu, aby maximum utkání bylo odřízeno kvalifikovanými rozhodčími. Na každé utkání se těším, je to pro mě výzva stále a opakovaně sám sobě si dokazovat to, že na to mám, ale že nejsem na hřišti sám a po dobu utkání, že mám fotbalu pomáhat, ale nemám fotbalu škodit.

A jak těžké je rozhodovat zápasy, ve kterých se nezavděčíte ani jedné straně?
Ne každé utkání se ze strany rozhodčího podaří. Sám vím o řadě zápasů, které jsem, jak se říká, zmastil a ne vinou hráčů, ale ať to dopadlo jakkoliv, vždy jsem se snažil být nestranný. Pokud se toto rozhodčímu vždy podaří, pak není třeba naříkat nad rozlitým mlékem. Zkrátka ne vždy se zadaří.

Vzpomínáte na nějakou rozhodcovskou legendu, kterou jste osobně znal a která Vám utkvěla v paměti?
Nepatřím mezi ty nejmladší, a tak bych si měl dost pamatovat. Určitě, ale když toho s fotbalem za svůj život zažijete tolik, pak se spíše ohlížíte zpět v globálu. Je pravdou, že nejlepší příklady bývají ze svého okolí. Měl jsem možnost spolupracovat s rozhodčími z nižších soutěží a přiznám se, že těch jsem si vážil nejvíce. Když si vzpomenu, na to v jakých podmínkách tenkrát moji starší zkušenější kolegové řídili utkání, za jakých okolnostní se k zápasům dostavovali a za jaké směšné částky zápasy řídili. Na za utkání okresního přeboru 30,-, OP dorostu 15,-, OP žáků 10,-, přičemž za cestu si mohli vyúčtovat pouze ve výši cesty veřejným dopravním prostředkem. Tak za to jde můj klobouček dolů! Vzpomínám si na obětavce a nebylo jich málo, kteří neměli ani motocykl, natož auto, jezdili z utkání stopem anebo na kole. Jako příklad uvádím třeba Vlastimila Sazamu z Hrádku u Sušice, který vyjel k řízení utkání krajské soutěže do Poběžovic v neděli dopoledne vlakem, vrátil se po půlnoci domů a v 6:00 ráno již musel být v Sušici v práci! V době, kdy jsem sám začínal jako rozhodčí, byl mým výborným učitelem a příkladem shodou okolností také muž v uniformě sloužící v Janovicích, major Josef Nesveda z Nýrska, který pískal divizi. Z Nýrska byl i další výborný rozhodčí, který má na svém kontě odřízeny  zápasy I.ligy Jan Jiřík a další dva výborní rozhodčí ze Sušice Josef Hoffman a absolutní jednička historie rozhodčích v Pošumaví, kterým je Jan Veverka.

A naopak. Je v současné době v našem okresu mladý rozhodčí, který má podle Vás nakročeno ke slibné kariéře?
V posledních padesáti létech se v určitých obdobích objevilo několik talentovaných arbitrů z Klatov, z nichž několik dosáhlo na řízení národních soutěží. Jan Červený, Jirka Bureš, Cupl a Josef Javorský. Je škoda, že největší talent mezi rozhodčími z Pošumaví Jan Cihlář z Pačejova, který byl v minulém roce zařazen na listinu profesionálních rozhodčích, z ní zase na podzim 2020 vypadl, kdy doplatil na kauzu spojenou s fotbalovým bossem Romanem Berbrem. Ale máme nadějné, zajímavé rozhodčí v řízení národních soutěží jako např. Marka Mazance nebo Miroslava Penu a tak uvidíme, jak se svých šancí zhostí. Troufám si ale tvrdit, že Honzu Veverku hned tak někdo v Pošumaví dlouho nepřekoná. Je ale dost věcí, které mi na větší části nové generace rozhodčích vadí. Na můj vkus nejsou cílevědomí. Chtěli by sice co nejrychleji postupovat k řízení vyšších soutěží, ale příliš tomu nedávají. Hlavně mi vadí jejich odborná vyspělost a nedostatečná fyzická připravenost. Nedostatečně si uvědomují své skutečné poslání na hřišti, že zde nevystupují jako delegovaní zástupci svazu a nemají osvojeny správná znění a výklad pravidel a vlastní zájmy upřednostňují před plněním svého poslání, za které jsou honorováni. Chybí jim skromnost, pokora, respekt ke svým kolegům, k funkcionářům i k hráčům, kteří jsou mnohdy na hřišti ve věku, kdy by jim mohli dělat táty. Takové osobnosti, které by mohli rozhodčím, zejména těm nezkušeným v řízení na hřišti pomoci. Najít si v nich spojence je trochu umění, ale mám ověřeno, že se to vyplatí! Poštvat si právě ty zkušené proti sobě arogancí moci, to je cesta do pekla. Sám osobně jsem si nikdy jako rozhodčí nedělal žádné ambice na řízení vyšších soutěží. Věděl jsem a stále si uvědomuji, že byli a jsou rozhodčí, kteří si mohli a mohou říkat, že jsou páni rozhodčí. Já sám si to o sobě nemyslím, ale vždy jsem si na hřišti dokázal vybudovat respekt a vždy měl na paměti, že já jsem ten pán na hřišti. Pokud jsem co nejméně na hřišti vidět, ale pouze je slyšet moje píšťalka, tak je to pro fotbal jen dobře.

Dlouhou dobu vykonáváte funkci sekretáře na OFS Klatovy. Jaká je to pro Vás práce, co se na svazu za Vašeho působení změnilo k lepšímu a co si myslíte, že by se na svazu jako takovém dalo ještě zlepšit?
Od roku 1974, kdy jsem byl uveden tehdejším předsedou OFS Josefem Petelíkem do funkce sekretáře, uplynula hezká řádka let. Spadl jsem do toho bez zkušeností a musel jsem se hodně učit. Neměl jsem to vůbec jednoduché už proto, že služba v armádě byla náročná, vše bylo postaveno na včasné dostupnosti, a to byl problém. Několik let jsem byl odkázán na dojíždění dopravou autobusem a vlakem, později jsem do Klatov na bývalý Okresní svaz tělesné výchovy dojížděl na motocyklu. Vše jsem musel dělat po zaměstnání a agenda byla značná. Každý týden po jednání komisí FS jsem musel vyhotovit Zpravodaj, který často obsahoval více než deset listů, neboť obsahem byly všechny výsledky po jednotlivých soutěží. Na stroji psané tabulky soutěží po posledním kole a závěry komisí včetně vždy obsáhlé zprávy disciplinární komise. Pak se musel Zpravodaj cyklostylovat, v počtu 80ti výtisků, zkompletovat a zadat do obálek, na které se před tím musely nadepsat adresy a odeslat na kluby. Pro kluby, kterým byla uložena pokuta, nebo měly uhradit poplatek, se navíc přikládala do obálky ještě vypsaná poštovní poukázka. Zkrátka, byla to tenkrát fuška. Od té doby se hodně změnilo, ale pro mě zůstalo to, že jsem se musel stále něčemu novému učit. Měnily se fotbalové normy, předpisy, tiskopisy, stanovy, ale měnilo se i složení komisí a předsednictvo VFS Klatovy.

Co se změnilo k lepšímu?
Za ty desítky let došlo k desítkám, možná stovkám změn na úrovni OFS. Mezi ty nejvýznamnější patřila změna právní subjektivity. Všechny svazy včetně toho fotbalového se osamostatnily, změnil se způsob registrace a evidence a největší změny nastaly postupnou elektronizací. Došlo k převratným změnám ve způsobu evidence registrovaných hráčů, kdy od provádění registrace na OFS matriční komisí, povolení hostování, přechod od „papírových registrací“ až na současnou elektronickou registraci, povinnosti členství v bývalém ČSTV až k přechodu na přehlednou evidenci členství ve FAČR . Nejvýraznější změny nastaly se zavedením Informačního systému FAČR, nahrazení klasických papírových zápisů za zápisy v elektronické podobě, změnil a neskutečně se zrychlila informovanost o výsledcích a dostupnost výsledků i tabulek pro veřejnost prostřednictvím internetu. Došlo ke změnám k způsobu financování svazů, klubů a rozhodčích. Když si vzpomenu, že např. v roce 2004, kdy poprvé převzal funkci předsedy OFS Jan Červený, bylo na pokladně OFS Klatovy v hotovosti celkem 18.000 Kč, kdy nebylo ani na úhradu poštovného a cestovních výloh pro členy komisí pro schůzovou činnost s dneškem, kdy obsahuje pokladna OFS statisíci korun na účtu, tak to jsou ty změny, které umožňují OFS financovat činnost svazu i sportovní činnost všech žákovských výběrů a jejich vybavenost, dopravu a i hradit práci funkcionářů na základě platných směrnic a norem. Přes tyto jen namátkou vybraná zlepšení existuje také celá řada toho, co bude vyžadovat zlepšit. Necítím se kompetentní vzhledem tomu, že jsem pouze externím zaměstnancem OFS na dohodu o provedené práci, abych zde publikoval, co by bylo třeba zlepšit. Z pohledu sekretáře svazu si nemyslím, že je možné do nekonečna šponovat servis poskytovaný sekretariátem a komisemi OFS klubům v Pošumaví. V současné době si myslím, že z mé strany sekretáře je tento servis s využitím IS FAČR maximální. Jediná věc, která mě osobně trápí je to, že není ze strany komise mládeže OFS využíván dostatečně uvedený Informační systém v tom, že v něm nejsou zakládány všechny výsledky a rozlosování včetně programu turnajů (zápasů) všech kategorií přípravek v rámci OFS Klatovy.

A pak je tady Vaše dítě. Od roku 2001 informujete širokou veřejnost o fotbalovém dění v našem okrese na stránkách sumavanet.cz. Jak se zrodil tento nápad a jak moc času jste za těch dvacet let nad tímto projektem strávil?
To by bylo na dlouhé vyprávění. Webové stránky jsem zřídil za velké technické pomoci majitele www.sumavanet.cz pana Ing. Hladkého. Byly uvedeny do provozu 1. května 2001. Od roku 1978 jsem jako externí spolupracovník okresních a krajských periodik jako např. Pravda, Plzeňský deník, Klatovsko, Nové Klatovsko, Šumavan, atd.) na zpravodajství z fotbalových soutěží i z dalšího dění v klubech v Pošumaví. Vzhledem k tomu, že  prostor pro sportovní zpravodajství v těchto zaniklých, resp. Postupně i přejmenovaných periodikách ubývalo, a to na úkor reklam a jiného komerčního zaměření, došlo k tomuto mému rozhodnutí, využít nových možností, které nabízel rozvíjející se internet. Na svých webových stránkách Klatovsko, Sušicko, Horažďovicko jsem měl k tomuto účelu dostatek prostoru.

Než vznikla aplikace Můj fotbal, byly Vaše stránky první místo, kde se člověk mohl dozvědět aktuální výsledky všech týmů z okresu. Jak těžké pro Vás bylo získávání bezprostředních informací z hracích ploch?
Chtěl jsem, aby informace o výsledcích a tabulky byly rychle distribuovány k čtenářům, což se mi dařilo. Problém ale byl v tom, že jsem nejdříve večer poté, kdy jsem kluby do roku 2004 musel sám večer po odehrání soutěžních utkání kontaktovat, získat informace k utkání (výsledek, střelce branek, průběh utkání atd.) a teprve poté v nočních hodinách osobně napsat, udělat tabulky. A to vše tak, aby druhý den ráno byly tyto informace na uvedených webových stránkách www.sumavanet.cz/fotbal. Bylo to o to náročnější, jelikož jsem v té době byl zaměstnán na plný pracovní úvazek, a tak po noci věnované webovým stránkám jsem nevyspalý a unavený musel do práce. Sám sobě se divím, že zcela zadarmo s tím, že jsem ještě naopak investoval ze svých peněz náklady za v té době drahý internet a za telefonické hovory ze svého soukromého telefonu, jsem to vydržel a vytrval v činnosti. Přitom, a to mi věřte, že za těch více než 20 let nikdo, snad tu a tam nějaký čtenář a často až ze zahraničí, jako např. USA, kde byli naši občané za studijní či pracovní činností, mimo věrných čtenářů ani slůvkem, natož nějakým třeba jen zmínkou či jinou formou a symbolickým oceněním neohodnotil tuto práci. Možností měli například tělovýchovní funkcionáři na OV ČSTV, anebo nyní PPS Klatovy, ale i kraje dostatek. Když sleduji rok, co rok jména, která se např. v rámci vyhodnocení Sportovce roku uvádí do síně slávy třeba za činnost v klubech nebo v komisích na úrovni okresních orgánů a udělali pro rozvoj sportu v Pošumaví ve srovnání s desítky let mé práce, pak je mi z toho i trochu smutno. Nechci, aby to vyznělo jako samochvála. Nikdy jsem toto nenapsal a nikdy se již v budoucnu o tomto nezmíním, ale tak mi to přišlo při psaní těchto řádek. Říká se, co na srdci to na jazyku, tak je to venku. Já to celý život nedělal pro slávu a ohodnocení. Dělal a budu to dělat i nadále pro sportovní a zejména fotbalovou veřejnost v Pošumaví. Ne nadarmo se ale také říká, že máme koně tažné a chovné. Považuji se mezi ty tažné, i když nemám váhu 700 kg a více.

Jaká byla například víkendová sledovanost stránek?
Na tuto otázku nemám dostatečnou odpověď. Moje zpravodajská činnost spojená se stránkami Fotbal -Klatovsko,Sušicko, Horažďovicko byla nepřetržitá. Denně bylo o čem psát a co zveřejňovat. Neznal jsem volný víkend, volný večer, snad jen trochu přes zimu. Problém byl, že na to všechno dvě ruce nestačily. Z mého pohledu jsem ještě měl rezervy, ale další moje aktivity a velká únava i zdravotní stav to byl ten důvod, proč tomu tak nebylo. Proto jsem také jen po očku někdy zahlédl naskakující číslo návštěvnosti. V závěru roku 2021 je stav cca dva a třičtvrtě milionu, ale já si myslím, že to bude daleko více, jelikož opakovaný vstup návštěvníka počítač při vstupu již neeviduje.

Fanoušci zde ale také mohou najít další statistiky, jako jsou odehrané minuty, střelci branek atd. Kde sháníte veškeré informace a jak těžké to případně je?
Jsem rád, že tato otázka padla a děkuji za ní. Statistiky, to je moje velká vášeň, ale byla to nutnost se této činnosti věnovat. Platí to jak o sportu, tak v zaměstnání, které jsem vykonával. Fakta v číslech jsou fakta. Statistiky k mému životu věnovanému fotbalu prostě patří. Bez nich jak sekretáře OFS, tak v klubu a nadtoť ve zpravodajství se nedá obejít. Když máte čísla, může se k nim i desítky let vracet a pak i daleko lépe informovat. Základem všeho bylo každodenní ukládání údajů. Největším pomocníkem mi byl v posledních cca 19 létech program Trefík, který jsem si za své peníze (tehdy to byla částka 7000 Kč a to byly pěkné peníze, o kterých moje manželka ani dodnes neví) od autora tohoto webu pro svoje účely nechal udělat. Když jsem potřeboval další údaje třeba do sedmdesátých a osmdesátých let, pak jsem za tímto účelem strávil desítky hodin v Muzeu v Klatovech a dohledával v dostupných novinách zde archivovaných.

Na stránkách jste také informoval o klatovském futsalovém klubu TRIVEL. Jak vzpomínáte na éru futsalu v Klatovech a není Vám líto, že podobné akce přes zimu v Klatovech chybí?
Super téma. K futsalu a ke klubu TRIVEL mě přivedlo přečtení několika komentářů a výsledků tohoto klubu v tisku. Kontaktoval jsem Michala Frouse, kterého jsem osobně znal jako hráče a funkcionáře z fotbalu . Následně jsem navštívil nejbližší utkání a to i se svojí kamerou a jelikož mě tento sport, jeho úroveň, hráčská technická i střelecká vyspělost kolektivu, který se kolem hrajícího manažera Martina Štancla a Michala Frouse, Antonína Kopeckého a celé plejádě dalších ještě dnes vynikajících hráčů Petra Mužíka, Antonína Presla, Pavla Vacka, Martina Štancla, Michala Javorského, Jindry Pacnera, Martina Jandy, Milana Mészárose, Lukáše Königa, Františka Petrželky, Radka Kočího, Zbyňka Tomana, Zdeňka Hanzlíka, M. Lukeše či Ondřeje Uruby. Určitě jsem ještě při vzpomínání zpět na někoho z hráčů zapomněl, takže těm ostatním se tímto omlouvám. Faktem je, že většina z té plejády hráčů byla právě z líhně odchovanců klatovského fotbalu. Nebudu zastírat, že mi návštěvy a atmosféra ve sportovní hale v bývalých kasárnách chybí. Sledovat boje nejlepších týmů z ČR, hráčů bývalých reprezentantů to byly nepopsatelné zážitky. Ten, kdo třeba navštěvuje YouTube, si může ještě prohlédnout některá videa z utkání, které jsem pořídil jak v Klatovech, tak v jiných místech jako např. i v Praze nebo Radotíně. Je škoda, že klatovský TRIVEL, který měl např. v ročníku 2011/12 dokonce tři týmy A, B a C v soutěžích od celostátní ligy po KP vymizel ze sportovní mapy tohoto sportu v Pošumaví a v ČR.

Nemůžeme se nezastavit u Vaší druhé srdeční záležitosti, fotbalového klubu SK Strážov?
Snad bych upřesnil, že mojí srdeční záležitostí byla a je činnost Okresního fotbalového svazu a ve fotbalu v Pošumaví v globálu. Co se týká fotbalu ve Strážově, tak následně vysvětlím, že je to trochu jinak než se velmi často v myšlenkách i v různých souvislostech fotbalové veřejnosti moje jméno spojuje s činností SK Strážov. Faktem je, že na výsledcích a činnosti klubu prakticky nemám žádný podíl!!! Ve Strážově již aktivně jako funkcionář v klubu nepracuji více než dvacet let, nicméně s fotbalem ve Strážově jsem byl minulosti výrazně spjatý. Nepopírám, že nejvýrazněji, téměř nepřetržitě od roku 1984, se podílím na zveřejňování výsledků a činnosti strážovské kopané a propagaci na veřejnosti. V minulosti to byly různé formy publikování v tisku, ale také na nástěnkách v klubu jak ve městě, tak i na hřišti v prostoru kabin. Málokterý klub hrající nižší soutěže jako SK Strážov se může pochlubit s takovým počtem pořízených videozáznamů z činnosti klubu a záznamů z utkání převážně hraných na místním hřišti pochlubit. Všechny tyto videa jsem natočil, sestřihal a zveřejnil na YouTube, či na klubových webových stránkách, webu MÚ Strážov a na stránkách Fotbal Klatovsko, Sušicko, Horažďovicko. Když jsem to před nedávnem počítal, tak počet těchto videozáznamů přesáhl čtyři sta!!! Když k tomu přidám další několik tisíc fotografií pořízených z utkání, pak pro mě to znamenalo strávení času pro klub, které se nedá žádnou minutáží vyčíslit. Samostatnou kapitolou jsou klubové webové stránky. Ty jsem osobně založil, „nakrmil“ údaji z minulosti, doplnil tabulkami a statistiky. Stránky o fotbalu ve Strážově dlouhodobě aktualizuji a troufám si tvrdit, že patří k těm nejvíce aktualizovaným v rámci fotbalových klubů v Pošumaví. Omlouvám se, že jsem odpověď na tuto otázku pojal poněkud obšírněji, ale cítil jsem povinnost uvést pro ty méně orientované fotbalové příznivce vše na správnou míru.

Současný trenér áčko je Martin Štancl, který právě patřil také mezi hlavní postavy furalového Trivelu. Ať už jako hráč, trenér nebo jakýsi manažer. Jak jste spokojený s jeho prací ve Strážově, jaké má klub ambice a kde byste fotbalový Strážov nejraději viděl Vy?
Tuto činnost mohu hodnotit pouze z vpovzdálí. Martina jsem poznal právě v souvislosti s činností futsalového týmu Trivelu Klatovy, kde aktivně hrál, byl manažerem týmu a také v té době byl funkcionářem řídícího Českého svazu sálové kopané. Poznal jsem ho jako kvalitního hráče, ale předně jako velice skromného, pracovitého a obětavého člověka. Lidsky mi velice sedl a rád jsem s ním spolupracoval. Myslím si, že tyto všechny vlastnosti plně přenesl do své trenérské práce ve Strážově. Sám se udržuje i přes svoji pracovní zaneprázdněnost ve velmi dobré kondici a kdykoliv, je-li to třeba, je připraven jako aktivní hráč naskočit do utkání. Obětavých funkcionářů jako Martin Štancl je poskrovnu. Nejen já, ale i ostatní hráči a funkcionáři, si jeho činnosti na střídačce Strážova velice vážím a přeji mu, aby s týmem hodně dlouho křížil plány favoritům na postup v okresním přeboru. OP, ve kterém Strážov již několik let figuruje na medailových místech, je dle mého názoru pro fotbal ve Strážově strop možností tohoto venkovského klubu v Pošumaví.

Protože je tento rozhovor především pro příznivce klatovské kopané, řekněte nám, jak vnímáte současný klub SK Klatovy 1898 a co se Vám vybaví jako první, když se řekne právě SK Klatovy 1898?
Přiznám se, že v počátcích po mém příchodu do nového prostředí na Šumavu a mé hráčské a funkcionářské činnosti jsem se orientoval pouze na fotbal v Janovicích a ve Strážově. Teprve v souvislosti s funkcí sekretáře předchůdce Okresního fotbalového svazu, Výboru fotbalového svazu OV ČSTV Klatovy, jsem se začal orientovat mezi ostatními kluby v klatovském okrese. Od samotných počátků patří fotbalový oddíl TJ Klatovy (nyní SK Klatovy 1898) mezi pěticí největších klubů v okrese (Sušice, Horažďovice, Nýrsko a Luby) z pozice zastoupení v soutěžích, počtem mládežnických družstev a členskou základnou je dominantní. Velmi často jsem byl svědkem diskusí na pravidelné úterní schůzi komisí OFS, kde velkou většinu v těchto komisí tvořili funkcionáři klatovské a lubské kopané, kde přítomní „dohrávali“ víkendové výsledky klatovských týmů. Klatovský fotbalový oddíl měl ve svém středu desítky obětavých funkcionářů, které zdobili bohaté hráčské zkušenosti, a těch bylo v činnosti fotbalového svazu zapotřebí především. Proto, když se řekne SK Klatovy 1898, pak předně se mi vybaví vzpomínka na tyto obětavé funkcionáře, kterých jsem si velmi vážil a od nich také sbíral potřebné zkušenosti.

O Klatovech jste logicky jako o největším klubu v okrese často informoval. Utkvěla Vám nějaká zvláštní informace, hráč, trenér, fanoušek nebo funkcionář v paměti? Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu.
Moje odpověď bude v podstatě ovlivněna právě k lidem, se kterými se jsem se nejméně každý týden setkával na schůzích Výboru fotbalového svazu (nyní OFS). Jak jsem již uvedl Klatovy byly tradiční největší zásobárnou funkcionářů v okresním fotbalovém svazu. Nejvíce mi lidsky zůstal v paměti děda nynějšího starosty Klatov Rudolfa Salvetra, který se jmenoval stejně jako čerstvý poslanec parlamentu ČR. To byl tak hodný a obětavý člověk, kterému jsem za jeho rady jako od táty vděčný dosud! Velice jsem si vážil tehdejšího předsedy OFS a trenéra klubu Miroslava Lva, který byl zakladatelem sportovních fotbalových tříd v Klatovech. Od jejich vzniku se také odvíjely další úspěchy klatovského fotbalu. Připomenu jeho svěřence Antonína Presla, Petra a Jana Hošky či Tomáše Pekharta, kteří to dotáhli později až do ligy potažmo do seniorské reprezentace. Vynikající funkcionář byl neméně výborný bývalý hráč Klatov a Lub , trenér Alois (Lola) Pták a celá řada dalších. V těch funkcionářů mé generace u mě nejvíce „bodoval“ svojí činností pro klatovský fotbal bývalý dlouholetý sekretář Václav Kopřiva. Klobouček dolů má i současný výbor SK pod vedením Jindřicha Sojky, kterému se podařilo dotáhnout do úspěšného konce dostavbu hřiště s umělou trávou!

Je podle Vás Divize pro největší okresní město tou správnou soutěží?
Osobně si myslím, že divize klatovskému fotbalovému klubu SK Klatovy 1898 sluší. Podle mého názoru vzhledem k územnímu rozpoložení je to soutěž, kde může tento tým dlouhodobě úspěšně hrát a bojovat o TOP umístění. Přesto, při pohledu na současné podzimní složení týmu, kde se to hemžilo celou řadou výborných, zkušených, ale i talentovaných a mladých hráčů bych se nedivil, kdyby při vydařeném startu v průběhu jara 2022 mohly Klatovy výrazně promluvit do boje o postup! Vzhledem k tomu, že se zlepšila situace z pohledu trénování a sehrání přípravných i mistrovských utkání na úvod jara na umělé trávě tu jsou vytvořeny základy k tomu, že ani této myšlenky by se neměl divizní tým Klatov vzdávat. Moc bych to klatovskému fotbalu i jeho věrným příznivcům přál!

Před třemi lety oslavil klub 120 let od svého vzniku. Co byste popřál našemu klubu do dalších let?
Vzhledem k tomu, že se zlepšila situace z pohledu trénování a sehrání přípravných i mistrovských utkání na umělé trávě, jsou vytvořeny základy k tomu, že by se neměl divizní tým Klatov vzdávat myšlenky bojovat o TOP umístění a postup. Bylo by krásné, aby se příznivci klatovské kopané dočkali třeba derby v České fotbalové lize Klatovy – Domažlice. Mládežnickému fotbalu bych přál držet vysokou laťku. Žákům v krajském přeboru žáků, kde patří dlouhodobě k nejlepším v plzeňském regionu a dorostu pak udržení v kvalitní soutěži jakým je česká divize dorostu. Vedení klubu pak dobré finanční a funkcionářské zajištění a hráčům hodně úspěchů, a aby se jim vyhýbala zranění

A nakonec nám prosím prozraďte! Jaké jsou Vaše nejbližší plány a zdali u fotbalu dále zůstanete a v jaké funkci?
V tomto roce jsem oslavil 75. narozeniny. Vhledem k tomuto věku jsou úměrné i moje plány. Vše se odvíjí od zdravotního stavu. Letos v polovině října jsem podstoupil operaci kyčle a v současné době jsem v období rehabilitace. Mým přáním je se ještě v průběhu příštího roku opět vrátit na fotbalová hřiště v Pošumaví jako rozhodčí. Když nepůjde řídit soutěže dospělých, tak alespoň pomoci v řízení mládežnických soutěží a přispět k tomu, aby i žákovská utkání byla řízena kvalifikovanými rozhodčími. V letošním roce došlo k výrazným změnám při volbách ve složení Výkonného výboru, kde z původního devítičlenného VV došlo k výměně šestice nových členů. Chtěl bych svojí další činností ve funkci sekretáře VV OFS pomoci v rozjezdu nového Výkonného výboru, a to tak dlouho jak bude tento orgán o mé služby stát. Fotbal v Pošumaví mi přirost k srdci a rozhodně mi jeho osud není lhostejný. Mým cílem je, aby se na moje jméno v budoucnosti s fotbalem v tomto regionu vzpomínalo v dobrém a já proto chci udělat maximum co je v mých silách. Rád bych ještě rozšířil statistiky z fotbalu v Pošumaví, které jsem publikoval v roce 2013 za období 1990-2012 o dalších deset let o období 1990 -2022. Netroufám si nyní odhadnout, jak daleko ještě budu moci publikovat svoje stránky na www.sumavanet.cz/fotbal. Uvidíme na jaře...