LEGENDA, která míří na 1000 odehraných zápasů

2.12.2021
Na svém kontě má Honza Herman zatím 118 vychytaných nul a v létě by mohl přidat tisící zápas
Na svém kontě má Honza Herman zatím 118 vychytaných nul a v létě by mohl přidat tisící zápas

Když přestupoval do Klatov, většina jeho současných spoluhráčů ještě nebyla na světě! V kabině se mu neřekne jinak než legendo! I přesto, že jeho přezdívka je Hermi. Na svém kontě má zatím 118 vychytaných nul a v létě by mohl přidat tisící zápas!! Dámy a pánové, Jan Herman!!

Honzo, řekni nám, kdo tě přivedl k fotbalu? V kolika letech to bylo a v jakém klubu?
Ke sportu jako takovému a k fotbalu zvláště mě určitě přivedli rodiče a také děda se strýcem, kteří sami fotbal aktivně hrávali. Takže do balónu jsem čutal už od mala. Jednou mi byl údajně dědou kopnut balón, měl jsem ho chytit a odpověď byla jednoznačná:  " To bude brankář!" A bylo to. Začínal jsem pak za žáky v rodné Opavě za místní klub FC Kylešovice, asi dvě sezony než jsem nastoupil na střední školu. Paradoxně na střední škole jsem fotbal za dorost nikde nehrál, až posléze za muže na vojně.

Jsi rodák z druhého kouta naší republiky, konkrétně z Opavy. Co tě přivedlo do Klatov?
Co mě přivedlo z Opavy do Klatov je jednoduchá odpověď. Jsem voják z povolání, dostal jsem umístěnku do Klatov a jsem tady pořád a nelituji toho.

Dlouhá léta nastupuješ v bráně. Bylo to tak vždy nebo sis vyzkoušel i jinou pozici?
Pozice brankáře mi asi byla souzená. Vždy jsem se do branky vyloženě cpal, prostě mě to baví. Samozřejmě že jsem si zahrál i pár desítek zápasů v útoku, ale doma jsem jak se říká u nás na verezu " v kisni ".

Máš i pár vstřelených branek. Například za klatovský B-tým, když si nastoupil jako výpomoc do útoku. Tak jak na svoje zářezy vzpomínáš a případně jak si své góly oslavil?
 Vedu si statistiky, takže pár gólů jsem vstřelil, ale žádný snajpr určitě nejsem. Pro úplnost: 3 za áčko a 18 za béčko. A nejvíc 4 v jednou zápase (Spůli) ve III. třídě.

Za tvoje dlouhé působení v klatovském dresu se v A-týmu vystřídala řada brankářů a vlastně tvých kolegů. Ať to byl například obr Filip Kalina, současný trenér domažlických brankářů Karel Míčka, Fandové Jarolím, Lorenc nebo Hrachovec, Petr Beke, Jirka Moravec, dlouholetá jednička Jarda Rojík nebo současná dvojice Novák, Valeš. Na koho rád vzpomínáš a kdo tě nejvíce sedl jako parťák?
Za těch 25 let se tady se mnou v Klatovech v bráně prostřídalo spousty výborných brankářů, Filip Kalina, Karel Míčka, Venca Marek, Fanda Jarolím, Fanda Lorenc, Petr Beke, Jirka Moravec, Víťa Paštěka, Karel Kripner, Petr Hutta a dále ještě Behemák Cepíno, Pumpido, Oplís, Slámič, Skleník, Šíťák, nyní Novas a Vali a určitě spousta dalších, kterým se omlouvám že jsem je nezmínil. A samozřejmě Jarda Rojík, který alespoň z mé strany absolutní top. Ať už lidsky nebo i fotbalově.

V klatovském dresu toho máš za sebou opravdu spoustu. Když vezmeme v potaz všechny zápasy, které si v mužích odehrál, je něco na co rád vzpomínáš?
Na co rád vzpomínám to jsou jednoznačně zápasy a sezóny, ve kterých se rozhodovalo o postupech výš, případně v posledních letech zápasy v pohárech, kdy jsme dokázali udělat výborné výsledky a vyřadit spousty dobrých celků z vyšších soutěží a lehce potrápit i některé prvoligové.

V roce 2016 si vychytal svoji stou jubilejní nulu!! Co pro tebe tento milník znamenal a jak si sto čistých kont oslavil? Od tohoto počinu uběhlo už přes pět let. Tak kolik nul na tvé konto od té doby ještě přibylo? A máš nějakou vysněnou metu, které bys chtěl ještě dosáhnout?
Co pro mě znamenalo 100 vychytaných nul? Určitě dobrý pocit, protože nula je pro brankáře odměna, ale je to samozřejmě i vizitka a pochvala pro celý tým přede mnou. Sám to člověk nikdy nedokáže. Momentálně jsem se dostal na číslo 118 nul. Už to tak nepřibývá, roky přibývají, brána se zvětšuje a ten balón je pořád nějak rychlejší. Vysněnou metu mám, jedna snad přibude na jaře a to ta největší (pokud bude důvěra a zdraví).  Dostat se z třímístného počtu zápasů na čtyřmístný. Na té metě se pořád pracuje. Uvidíme za dva, tři roky, pokud to ještě půjde.

Když vezmeme ambice týmu. Myslíš si, že rezerva Klatov patří do 1.B třídy a kde bys jí nejraději jako její kapitán viděl ty?
Osobně bych Benfiku viděl minimálně o jednu soutěž výše, tedy v 1.A třídě (a pamatuji i doby, kdy jsme kopali krajský přebor. Viď Moucho, Kovi, Krsi, Jendo aj.?), ale vzhledem k tomu, že v posledních několika letech nejsme schopni dát dohromady ani 7-8 stabilních hráčů, ke kterým by se doplňovali hráči z lavičky áčka a nějací dorostenci na oťukání, je bohužel 1.B třída zatím strop. Což mě osobně trochu vadí a mrzí.
 

Je ti 47 let a na hřišti stále předvádíš skvělé výkony. Co tě v bráně drží a jak dlouho si ještě plánuješ nasazovat brankářské rukavice? A nemrzí tě, že v Klatovech není v současné době například tým staré gardy?
Nemyslím si, že bych předváděl ve svém věku nějaké skvělé brankářské výkony. Taky občas dostanu nějakou tu šmudlu, o které se mi ještě dlouho zdá. Ale prostě tím, že mám stále možnost trénovat ve skvělém kolektivu s fajn spoluhráči se mi ta kariéra prodlužuje tak trochu snadněji, takže ještě nějaké nové rukavice ve skříni mám a hodlám je použít. Tímto bych chtěl všem vzkázat, že obvazů a lepenky mám stále dost a že už se na ně v lednu na umělce těším. Co se týká staré gardy, tak mně osobně ani moc nechybí. Už jsem ji předtím zažil a mě osobně to nijak nenaplňuje. Myslím si, že bychom ji v Klatovech asi ani nedali dohromady a to už vůbec nemluvím o nějakém alespoň občasném tréninku a účasti na zápasech nemluvě.

Při domácích zápasech tě neustále hecuje tvůj bývalý spoluhráč Marek Lukeš. Jak bereš jeho formu povzbuzování a chtěl by si ty vzkázat něco na jeho adresu?
Co mám říct na Mouchu? To je kapitola sama pro sebe. Myslím, že jsme toho spolu odehráli dost, a že se známe tak trochu jako staré boty. Jeho osobitý styl povzbuzování mě pořád baví a jeho legendární "Bimbo, zas jeden lacinej" si snad až skončím nechám vytetovat. Jen tak dál, dokud mě bude hecovat, tak mě to pořád bude bavit. Díky Démone.

Tvůj velký klatovský učitel byl bývalý vynikající brankář Klatov Josef Dlesk. Jak si ho vnímal jako trenéra brankářů, jaký spolu máte vztah a co sis od něj vzal jako od svého trenéra?
Pepa Dlesk, to je jako Moucha. Další kapitola sama pro sebe. Jako trenéra brankářů jsem ho vnímal pozitivně a bral jsem si jeho rady a tréninky k srdci. Určitě máme společnou touhu a snahu vyrovnat se mladším i za cenu občasného sebezničení a jít do toho po hlavě i proti zdi. Ale to k tomu patří a náš vzájemný vztah je určitě přátelský a kamarádský.

I ty už několik sezón trénuješ klatovské brankáře. Je to ten směr, kterým se chceš vydat a naplno se mu věnovat po ukončení aktivní kariéry?
Já to trénování zatím neberu až tak moc vážně, protože stále ještě hraji a nemůžu tomu dát 100 % a sám bych ještě potřeboval občasnou drezúru, abych nezlenivěl. A jestli bych se tomu chtěl věnovat až pověsím rukavice na zeď? Tak asi ano, pokud bude zájem a mít koho trénovat.

Sleduješ současné moderní trendy a vývoj brankářských tréninků? Jaké pomůcky nebo cvičení tě například oslovily a co by dnešnímu modernímu gólmanovi nemělo chybět?
Určitě při svých trénincích čerpám z internetu a z různých brankářských škol. Mně osobně se nejvíc líbí anglická škola, rychlé nohy, rychlé reakce, spousta chytání, sem tam nějaká sranda na oddech. Z moderních pomůcek se mi líbí například nafukovací panáci místo klasických zapichovacích tyčí apod., ale jejich cena je i pro Klatovy mimo realitu. Ale my si poradíme i bez nich. A co by dnešnímu brankáři nemělo chybět? Především dobrá hra nohou, nejlépe oběma, protože pak je to hráč navíc, což mně chybí a už to nikdy nedoženu.

O brankářích se vždycky povídalo, že je to trošku jiná skupina lidí než hráči z pole. Určitě sis to i kolikrát vyslechl v kabině. I když kapitán Mészáros vždy nezapomene doplnit, že ty jsi výjimka a jsi jediný normální. Jak se tyhle vtípky poslouchají, a máš stejný názor, že je brankář prostě jiná mentalita. Třeba něco jako bubeník v kapele?
 Samozřejmě, že brankář je vždycky trochu jiná povaha než ostatní hráči, ale je to taky dáno tím, že brankář musí být více individualista (za ním už nikdo většinou není). A to, že se o nás říká, že musíme být blázni, když tam dobrovolně lezeme, podle mě platí víc v hokeji. I když, kdo dobrovolně skočí někomu pod nohy, aby ji schytal do nosu, nebo přišel o prsty a to už nemluvím o oblíbené střelecké disciplíně "do hlavy lepší než gól". Dostat ze tří kroků půl kilovou merunou, která letí 100 km za hodinu.

Zastavme se ještě u áčka. Co říkáš na podzimní jízdu, ze které nakonec bylo hezké čtvrté místo? A kde myslíš, že se družina trenéra Hoffmanna usadí na konci soutěže?
Podzimní 4. místo áčka je pro mě osobně velkým a milým překvapením. Čekal jsem spíše umístění v klidném středu kolem 8. místa, ale klobouk dolů, jak před hráči, tak i před trenérem. Všichni do toho dali vše a výsledek je na světě. Je vidět, že tréninkové metody Michala Hoffmanna nesou ovoce, a že ho hráči, jako trenéra i člověka respektují a chtějí se pod jeho vedením dál zlepšovat. A není to jen tuto sezónu, ale i ty předchozí. Od postupu do divize, ať už v Klatovech trénoval kdokoli jiný. Osobně bych klukům přál, aby na konci soutěže byli v tabulce co nejvýše, udržet současnou čtvrtou příčku, by podle mě bylo super.

Zažil si jako jeden z mála v současném týmu škvárové hřiště. Co říkáš na nový umělý povrch v klatovských kasárnách, na který Klatovy čekaly dlouhá léta? Jak se ti na nové umělce hraje a případně co ti na ní chybí?
 Kdo nezažil škváru, neví co je pravý fotbal. A já vím, co říkám. Ale i ta měla svoje neopakovatelné kouzlo. Hlavně při hojení odřenin a vyškrabávání zbytků z kolen a boků, ale chvála bohu že už je to pryč. Teď už je tady konečně umělka. Sice trochu menší a trošíčku z ruky, ale jinak super. Já si nemůžu stěžovat. Je sice neuvěřitelně rychlá a pro brankáře dvakrát tolik, ale po těch létech čekání zaplať pán Bůh za ni. Těch zbytečně proježděných kilometrů na tréninky, toho promarněného času.

Před třemi lety oslavil klub 120 let od svého vzniku. Co bys popřál našemu klubu do dalších let?
Co bych popřál SK Klatovy 1898 do budoucna? Tak určitě další spoustu sportovních úspěchů, spoustu skvělých hráčů, schopných a obětavých funkcionářů bez kterých to také nejde, no a pokud ještě bude stále ta skvělá hra jako doposud, tak ještě jednou těch krásných 120 let.