Velký rozhovor s kapitánem A týmu

10.11.2021
Muž s kapitánskou páskou! To je již dlouhých deset let v prvním týmu Klatov jedenatřicetiletý Milan Mészáros.
Muž s kapitánskou páskou! To je již dlouhých deset let v prvním týmu Klatov jedenatřicetiletý Milan Mészáros.

Klatovský odchovanec zažil v Klatovech opravdu hodně. Postup do Ligy žáků i do Divize dorostu, ale také vykopal z 1.A třídy mužům zpět svoji vysněnou divizi. Za A-tým města pod Černou věží debutoval už v roce 2008. Tenkrát ve své premiéře hlídal osobně Horsta Siegla! Na jeho krůčky od minižáků až po současnost jsme se ptali ve velkém rozhovoru.

Své první fotbalové krůčky jsi udělal v Klatovech. Kdo, v kolika letech a na jaké místo tebe tenkrát přivedli? A vzpomeneš si na svého úplně prvního trenéra?
Pro fotbal jsem se rozhodl tak nějak sám, samozřejmě za podpory rodičů, ale už v 6-ti letech jsem věděl, že to je sport, kterému se chci věnovat. První moji trenéři byli p. Rückl a pan Pavlík, spíše než trenéři, to byli takový naši druzí tátové. Hrozně rád na ně vzpomínám.

Vzpomeneš si na své tehdejší spoluhráče nebo protivníky z okolí? Na které ze svých vrstevníků rád vzpomínáš a uchytil se někdo z nich třeba v profesionálním fotbale?
Spíš než na protivníky si vzpomínám na spoluhráče, ty kteří zůstali u fotbalu, ale moc není. Je to jen Honza Pavlík, který nyní hraje v Přešticích a Jirka Matějka, který je v Německu. Oba dávali od mala spousty gólů, tak na ně jako spoluhráče určitě rád vzpomínám.

Když si začínal, tak na stadionu Rozvoj ještě nebyla ani tribuna. Jak vzpomínáš na tehdejší zázemí stadionu potažmo na pozdější výstavbu tribuny?
Ano ano, asi jako jeden z mála, co hrajeme v Klatovech to ještě pamatuji. Pro mě jako malého kluka, to bylo upřímně jedno, jestli byly šatny starší či nové, hlavně, že se po škole mohlo vyrazit na trénink. 

V žákovské kategorii jste dokázali vybojovat postup do Ligy žáků. Navíc v Klatovech vznikl systém sportovních tříd. Bylo to na základní škole v Plánické ulici, kam chodila většina klatovských fotbalistů, ale také dalších sportovců. Popiš nám, na co vzpomínáš nejraději ze svých školních let?
Bylo to super pro nás, jelikož jsme byli každý den na hřišti. Já si v té době ještě myslel, že budu vždy jen dělat fotbal, takže tréninky v 7.00 ráno na Vodojemu nebyly žádný problém.  Byli jsme fajn třída, jako jedna z mála sportovních tříd jsme měli výhodu, že jsme měli ve třídě i holky, které se věnovaly jiným sportům.

Šéftrenér mládeže byl tenkrát pan Miroslav Lev. Asistenta mu dělal dřívější klatovský fotbalista a dnes už devadesátiletý pamětník Alois Pták, který navíc dodnes navštěvuje vaše zápasy. Jak vzpomínáš na tuhle dvojku a co důležitého tě dali do tvojí kariéry?
Na pana Lva i pana Ptáka budu vzpomínat asi ze všech trenérů nejvíce. Pan Lev již bohužel mezi námi není, věřím, že kdyby zde byl déle, posunul by klatovský fotbal ještě výše než je. Fotbal byl pro něj vším a to samé chtěl i od nás, abychom to takto brali. Myslím, že jsem s ním měl ještě trochu jiný a bližší vztah než ostatní kluci. Díky němu jsme si mohli zahrát žákovskou ligu v Klatovech, na co nikdy nezapomenu.

Přechod do dorostu a další obrovský úspěch. Hrála se dorostenecká divize. Kdo tě vedl jako trenér a jaké máš vzpomínky na toto období?
Pro mě byl tento přechod asi nejtěžší v celé fotbalové kariéře, jelikož jsme měl odejít z Klatov a zkusit se věnovat fotbalu ještě více než na 100%. Již jsem měl domluvenou školu a tým v Praze, ale v posledním zápasu při výpomoci za dorost, jsem se zranil a musel na operaci s kolenem. Připojil jsem se tedy ke klatovskému dorostu až po 5-ti měsíční pauze a začátky nebyly vůbec lehké. Měl jsem strach z dalšího zranění a nenaplňoval očekávání pana Trnky, který nás v tu dobu trénoval. Postupem jara se vše srovnalo a postup do divize byl skvělý úspěch.

Ve starším dorostu jste pod trenérem Jirkou Tomanem dosáhli asi největšího úspěchu klatovského dorostu, když jste vybojovali čtvrté místo. Dal by si dohromady tehdejší sestavu a popsal, co vedlo k takovému umístění?
Nevím, jestli bych vyjmenoval úplně celou sestavu. Z dnešního kádru Klatov jsem hrál již pouze s Tondou Preslem, motorem týmu byl Lukáš Voráček, Dan Matějka a spoustu dalších. Měl jsem asi štěstí, že jsem od minižáků až nyní po muže měl štěstí na super spoluhráče a skvělou partu. Myslím si, že i díky tomuto jsme dosáhli takového úspěchu. Plus dodnes vzpomínám na tréninky Jirky Tomana, který ze všech trenérů, co jsem zažil, měl jedny z nejlepších tréninků.

Už jako starší dorostenec si nakukoval do mužského áčka. V jaké sezóně, kde, pod jakým trenérem a s jakými spoluhráči si naskočil do svého prvního utkání za A-tým?
Do prvního zápasu jsem byl nominován v roce 2008 pod trenérem Bělouškem. Byl jsem po nějaké horší angíně a měsíc nehrál zápas, tudíž jsem si vůbec nemyslel, že bych mohl nastoupit od začátku. Ale pan Běloušek, který v tu dobu trénoval v Klatovech, si mě v autobuse cestou do Votic zavolal a sdělil mi, že nastoupím od začátku a budu osobně hlídat Horsta Siegla, což pro mě ještě v 17- ti letech byla velká škola. Byla tam většina hráčů z klatovské éry, kdy se A mužstvo stále pohybovalo v popředí divize, jako Tonda Brejcha, Karel Šlechta, Vašek Zedník, Michal Viktora, Zdeněk Hanzlík ale už i mladící Mužík s Tafatem. 

Zažil si také strmý pád z divize až do 1.A třídy. Jaké bylo toto období a jak těžké je, když tým zažívá takovou krizi?
Byli jsme tam samý mladíci, z úspěšného týmu, který dlouho usiloval o postup do ČFL, zbyl jen Vašek Zedník, Láďa Hovorka a Michal Viktora. My jsme si samozřejmě užívali každý zápas v divizi, ale tito starší kluci to určitě museli brát hůře. Postupem času to samozřejmě bylo horší a horší, protože odešli i zbylí zkušení kluci a tým neměl na to, aby hrál divizi. Jelikož se mne, resp. týmům od minižáků až po dorost, kde jsem hrál, spíše jen dařilo a postupovalo, bylo to fotbalově velmi těžké období.

Se sestupem do 1.A třídy se v Klatovech zcela změnilo vedení klubu. Partu kolem Dušana Popelky nahradil Jindra Sojka. Dnes už můžeme říct, že úspěšný Jindra Sojka. Jak si tenkrát změnu vnímal ty a jak jí vnímáš dnes?
Pod panem Popelkou přicházeli do Klatov i borci, co hráli ligu jako Vonášek s Horňákem, Klatovy pod jeho vedením byly úspěšné. Bohužel se pak sešly nějaké věci, které jsem v tu dobu úplně nevnímal a neviděl do toho. Dnes už jen víme, že kdyby se toho neujal pan Sojka, bůhví jak by klatovský fotbal dopadl.

Tz jsi po sestupu do 1. A třídy dostal nabídku z divizního Senco Doubravka. Byla to jediná tvoje mimoklatovská štace, která trvala půl roku. Co sis z působení v Plzni odnesl a s kým ses potkal v kabině?
V létě tam šel trénovat pan Krejčí a oslovil mi, zda to nechci zkusit a jelikož jsem studoval v Plzni, tak jsem na to kývnul a chtěl jsem si zahrát vyšší soutěž než A třídu. Příprava vypadala skvěle, pravidelně jsem hrál, ale když začali mistrovské zápasy, tak se to otočilo. Nebral jsem to vůbec špatně, protože tam hráli borci jako Šimr, Smíšek, Novák, Švec, byli tam mladý kluci jako Jůda, Štverák, Štrajt. Poté když skončil pan Krejčí, jelikož se Sencu nedařilo, i přes takto kvalitní kádr, rozhodl jsem se v zimě vrátit zpět do Klatov. Vůbec této zkušenosti nelituji a panu Krejčímu jsem byl vděčný za tuto šanci.

V zimně ses vrátil do Klatov a v létě jste postoupili do krajského přeboru. Jak těžký a důležitý byl tento postup?
Klatovské áčko se tenkrát utkávalo v okresních derby s týmy jako Luby nebo Strážov, které se chtěly určitě vytáhnout.

Tento postup byl hrozně důležitý, bylo nedůstojné pro Klatovy hrát takovou soutěž. Na druhou stranu je super, že jsme si to mohli sami opět vykopat.

Po dvou letech v KP vystřídal na trenérské pozici Luboše Vašicu Jiří Jakš. Od jeho příchodu (skoro deset let) hraješ s kapitánskou páskou. Vzpomeneš si, kdy a za jakých okolností ses dozvěděl, že jako dvacetiletý kluk povedeš Klatovy s kapitánskou páskou?
Pokud si dobře vzpomínám, skončil v tu dobu v Klatovech Zdeněk Hanzlík, který dělal kapitána a byli jsme hodně mladý tým. Mám za to, že si mě kluci zvolili sami. Páska mi provází již od minižáků v každé věkové kategorii, tak jsem byl na to připravený.

Co pro tebe znamená být kapitánem a navíc ve městě, ve kterém si nejen fotbalově vyrůstal?
Je to určitě velká čest a zodpovědnost, ale na druhou stranu se nechci nad nikým povyšovat. Jsem hráč jako každý jiný, určitě mi to pomáhá v komunikaci s rozhodčími, kde si mohu dovolit trochu více, jelikož jsem občas na ně trochu impulzivní.

S Jirkou Jakšem se vám povedlo postoupit do Divize a začala novodobá divizní klatovská éra. S čím jste do této soutěže tenkrát jako hráči šli? Jaká jste měli očekávání?
Všichni se těšili, že bude v Klatovech opět divize, která do Klatov neodmyslitelně patří. Tým se velmi dobře posílil, přišel jako manažer pan Koželuh, který přivedl Jardu Rojíka, Tomáše Jůdu, Žáčka, Krejčího a další. Chtěli jsme hrát v klidném středu tabulky, což se nakonec povedlo.

Jakš, Krejčí, Dejmek, Lepeška, znova Dejmek, Čadek a nyní Hoffmann. To jsou trenéři během vašeho šesti a půlletého tažení divizní soutěží. Na koho rád vzpomínáš a jakou věc by sis jako trenér od každého vybral?
Každý trenér byl jiný, pan Jakš byl skvělej člověk a měl výborný tréninky, ale byl na nás asi až moc hodný, bohužel se nám nepovedl start do soutěže a nahradil ho pan Krejčí. Ten zase uměl skvěle připravit tým na zápas, pod ním si nikdo nedovolil od 1. do 90. minuty nic vypustit. Hrozně rád na něj vzpomínám. Pan Dejmek nás zase dokázal skvěle připravit fyzicky. Osobně si troufám říci, že jsem neměl se žádným trenérem problém, za ně tedy mluvit nemohu. 

Na jakou dobu během těchto skoro sedmi let v divizní soutěži vzpomínáš nejraději a naopak, na kterou moc rád nevzpomínáš?
Rád vzpomínám na spanilou jízdu podzimem pod panem Čadkem, což můžu říci i o té letošní sezóně pod trenérem Hoffmannem. Nerad samozřejmě asi jako každý vzpomínám na nedohrané sezony způsobené Covidem, snad se již něco podobného nebude opakovat.

Velkých úspěchů jste také dosáhli v českém poháru. Jaké to je doma svalit Viktorii Žižkov, Vyšehrad nebo druholigový Most?
To jsou asi momenty a zápasy, kvůli kterým fotbal hrajeme a milujeme, byla to neskutečná euforie a zážitky k nezaplacení.

A pak je tady sladká odměna. Zápasy s ligovými týmy. V poháru to byla Mladá Boleslav s Barošem, Bořilem, Skalákem, Chramostou nebo Skácelem a Jihlava s Rabušicem. K oslavám 120ti let pak přijela královna Viktoria Plzeň s týmem, který se připravoval na základní skupinu Ligy Mistrů. Jaké máš vzpomínky na tyhle zápasy a na hvězdné hráče v soupeřových týmech?
Tyhle zápasy si nejde jinak než užít, měl jsem štěstí, že jsem si mohl zahrát proti všem těmto týmům. Ta konfrontace s těmito fotbalisty je úplně jiná, užíváte si každý vyhraný souboj, povedenou přihrávku, prostě vše. V paměti mi nejvíce utkvěly souboje s Milanem Barošem, protože ten byl úplně jinde než ostatní.

Letos to také slušně valíte. Po podzimu si držíte čtvrté místo divizní tabulky. Jak hodnotíš podzimní vystoupení a s jakým cílem půjdete do jarních bojů?
Když v červnu skončili 4 hráči základní sestavy, nevypadalo to vůbec dobře, jezdili jsme v 8-mi na zápas, doplněni dorostenci. Ale pan Sojka s vedením skvěle doplnili kádr. Nejenom, že by sehnali kluky, kteří by zapadli do nějakého průměru, ale naopak se stali tahounami týmu. O Tondovi Preslovi se bavit nemusíme. K tomu se skvělé přidal Zajda, Rajče a především i mladí kluci z Klatov či okolí se zabudovali do základní sestavy a z toho mám největší radost. Do jara můžeme jít s tím, že víme, že můžeme hrát s každým týmem v divizi a budeme chtít určitě potvrdit naše umístění po podzimu.

V současnosti váš trénuje klatovský Michal Hoffmann. Prozraď nám na něj nějakou pikantnost.
U Hofíka je super, že fotbal hrál, jak na ligové úrovni tak dlouhá léta v Německu, takže nějaké výmluvy, že něco nejde nebo se nedalo udělat, tak na něj neplatí. Pikantnost? Určitě proti němu nechcete hrát v bagu, tam je hodně nepříjemný, nebo jeho "fén" po zápase se Soběslaví a nejen po něm by určitě spousta lidí také nechtěla zažít. 

Vrátil se také klatovský odchovanec a rodák Tonda Presl mladší. Jaká on je posila na hřiště i mimo něj?
Tondu jsme si tak trochu vymodlili, již jsme si ho v Klatovech přáli delší dobu. Pro nás je to největší posila za moje působení v mužích, kdyby byl na víc zápasů, věřím, že máme i o nějaký bod více. Můžeme se na něj spolehnout a jsem rád, že je u nás i z hlediska, že je to můj kamarád. Snaží se pomoct nejen při zápase, ale i na trénincích či v kabině.

Mimo Zajíčka (Tachov) a brankáře Nováka (Plzeň) je váš tým složený převážně z kluků z Klatov a okolí. Vacek, Prančl (Nýrsko), Brabec (Sušice), Valeš, Daněk (Švihov). Má i tohle vliv na výsledky a myslíš, že je to vizitka dlouhodobé koncepce klubu při práci s mládeží?
Z tohoto důvodu mě umístění v tabulce těší ještě více, např. za pana Koželuha jsme také hráli takto vysoko v tabulce, ale měli jsme kluky z Příbrami, Strakonic apod. O to je to nyní hezčí, že hraje většina kluků z Klatov a okolí.

Jaké máš ty osobní ambice v tvojí další fotbalové kariéře? Kde bys rád SK Klatovy 1898 viděl v rozmezí pěti let?
Já chci být co nejdéle týmu platný. V mém věku již žádné velké ambice nemám, jen abych byl zdravý a mohl co nejdéle nastupovat za Klatovy. Přál bych Klatovům, aby se podívaly o příčku výše do ČFL, ale vím, že dnes je vše úzce spjato s financemi. Velký pokrok se udělal určitě u dětí, kolik jich je možné vidět na Rozvoji před našimi tréninky je úžasný. Snad se bude dařit mládeži a budou i nadále doplňovat A mužstvo, které bude stabilně hrát minimálně divizi.