První kroky
Období 1898 - 1914
Obraz počátků kopané v našem městě je velmi vzdálený a téměř už cizí
našim představám. Den zrodu zdaleka nebyl počátkem slibného a
plánovaného sportovního dění. Řadu let totiž tento dnes
nejpopulárnější sport musel úporně a s kolísajícím zdarem zápasit o
své uznání.
Počátky u nás dnes nejrozšířenějšího sportu jsou
spojeny se zrodem prvního „Sportovního klubu v Klatovech".
Tento nový spolek měl poslání pěstovat všechny známé sporty.
Kopaná dostala svůj životní prostor v oddílech, které měly provozovat
hry anglické. Ustavující schůze se konala 14. listopadu 1898 a na ní
byli do výboru zvoleni JUDr. František Růžička (předseda), učitel
Bohdan Kokoška (místopředseda), berní adjunkt Josef Čeněk
(pokladník), profesor Josef Svědínek (jednatel).
První řádná valná
hromada klubu se konala již 28. března 1899. Předsedou byl opět
zvolen JUDr. František Růžička a od 6. července t.r. ing. Ludvík
Brabec. Klub měl tehdy 29 členů a činnost byla zaměřena převážně
na tenis, střelbu do terče a cyklistiku.
První fotbalové utkání v Klatovech se uskutečnilo už v roce 1901.
Pohnutkou poskytnout klatovskému obecenstvu příležitost poznat tuto
hru se stal velký zájem o kopanou mezi sportovní veřejností a mládeží
v Klatovech, posilovaný neobyčejnými úspěchy pražské Slavie a
Plzeňského SK Plzeň. Na den 5. května byl do Klatov pozván fotbalový
odbor sportovního klubu Plzeň, jehož dvě družstva kopané sehrála mezi
sebou na vojenském cvičišti exhibiční utkání. Diváci se obdivovali
ostrému tempu, nepřehlédli však technické nedostatky hry, hlavně
individualistické pojetí. Udivil je přílišný hluk i neukázněné
pokřikování hráčů na sebe. Po ukončení utkání a odchodu
přihlížejících hráli ještě plzeňští fotbalisté s kroužkem
fotbalistů klatovských, kteří nebyli členy SK. Překvapeni byli
nejvíce plzeňští, když se jim nepodařilo zvítězit nad klatovskými
„samouky" a tak rázem byli vyléčeni ze svého přílišného
sebevědomí. Tento zápas, hraný dvakrát 15 minut skončil bez
branek. Názorným dokladem o úrovni pražské kopané v připomínané době
je vítězství „B" mužstva Slavie v Plzni nad SK Plzeň
14:0.
Od jmenovaného utkání v roce 1901 uběhlo několik let, než
živelný rozmach, veliké zaujetí mladých a zájem u starších, byl
sveden do regulovaného toku sportovních událostí. V místních
novinách se objevují stížnosti, že mládež nemá jiné starosti než
o kopanou, že tato hra se hraje na volných prostorách, na ulicích a
vozovkách, ba i chodbách domů, že jí propadly všechny skupiny
mládeže, školáci, studenti, dorost řemeslnický i obchodnický. Proto
měl tento sport přirozeně i své odpůrce, kteří využívali mnohých
negativních průvodních jevů spojených s jeho rozvojem a snažili se
dovést tuto kolektivní míčovou hru na pranýř veřejného mínění. Přes
tyto překážky už v roce 1908 z jednání valné hromady dne 15. dubna,
jíž byla činnost sportovního klubu po krátkém přerušení obnovena,
vzešlo usnesení najmout vhodný pozemek a na něm urychleně
vybudovat hřiště, aby se klub mohl přihlásit za člena Českého
fotbalového svazu. Na vojenském cvičišti u železniční zastávky
se odehrávaly první zápasy. Už v polovině roku 1908 se mohli
klatovští vykázat úctyhodnými výsledky. V jarní sezóně sehráli
12 zápasů, 8 vítězných, jen 4 neúspěšně s celkovým poměrem branek
80:39. K největším úspěchům patřilo vítězství nad SK Plzeň „B"
6: 2, nad reprezentačními mužstvy Plzně 7:2 a 3:2, nad Přešticemi
24:0 a nad Spartou Plzeň 9:1. Výraznými postavami tehdejšího
kolektivu byly brankář Krebs, J. Máši, J. Votruba a bratři Zajícové.
Sestava mužstva v roce 1908: Krebs (Zajíček, Edl), Veselý Špaček,
Havlík, Votruba, Rampich, Matoušek, Polák, Máši, Zajíc, Dr. Němec.
Zdomácnění kopané v předválečných letech probíhalo vesměs prostřednictvím sportovního styku s plzeňskými kluby. Fotbalisté se stěhovali na různá místa. Téměř na samém prahu svého vývoje disponuje SK Klatovy silným prvním mužstvem, má jedenáctku starých pánů a dvě mužstva „elévů". Dne 29. října 1911 hrálo dokonce pět mužstev SK Klatovy. První mužstvo tehdy tvořili následující hráči: Zajíček, Mašl, Medvěd, Jarda, Zajíc, Eda, Malý, Císař, Košek, Benjamin, Sůra, (někteří hráči nastupovali pouze s krycími jmény).
I když několikrát v této době došlo ke krizovým situacím a sportovní činnost ochabla nebo byla na čas ochromena, působením několika nadšených jedinců došlo k novému oživení a konsolidaci. V roce 1911 se SK Klatovy spojil s fotbalovým kroužkem „Šumavan", což znamenalo posílení a upevnění pozic klubu nejen po stránce hráčské a funkcionářské, ale i ze strany divácké veřejnosti. V tomto roce se SK Klatovy přihlásil za člena Západočeské župy se sídlem v Plzni a dne 30. dubna 1911 byl na mimořádné valné hromadě spolu s SK Viktoria a Spartou Plzeň přijat a stal se tak jedním z devíti řádných členů župy.
Škoda, že slibný rozvoj klatovské kopané byl přerván válečnými událostmi roku 1914. Klatovy v tomto roce porážejí překvapivě Slovan Plzeň 5:1 a 3:0, porážejí lehce SK Sušice, vítězí nad Slavií Plzeň 3:2. V následujících mírových dnech dokumentují klatovští svůj výrazný vzestup dvěma zápasy s vybranou jedenáctkou Plzně, které končí výsledky 3:1 a 0:3. V mužstvu se vystřídali: Zajíček, Eda Hiesler, Lemánek, Osvald, Kubi, Havlík, Navrátil, Nagi, Skalák, Suri, Kamil Hiesler, Mikš. Klatovská kopaná stála již na pevných základech, čerpala z neobyčejného zájmu mladých a posilována přízní divácké veřejnosti mohla s optimismem hledět do budoucna. Významný podíl nelze upřít i nadšené práci řady funkcionářů pod vedením předsedů B. Pipla, B. Dvořáka, učitele Velkoborského aj. a přízní některých mecenášů (restauratéři A. Líbal a Trávníček).
|
Autor: Vydáno: 25.9.2009 22:25 Přečteno: 548x |




