Rozhovor Jindřicha Sojky pro Klatovský deník

2.5.2021, autor: admin

Klatovský deník v době přerušení fotbalových soutěží přinesl rozhovor s obráncem našeho A-týmu Jindrou Sojkou.

Když byl svět ještě v pořádku a amatérští fotbalisté mezi sebou sváděli týden co týden urputné bitvy, byl členem základní sestavy klatovského výběru trenéra Michala Hoffmanna. Teď hrát nemůže, stejně jako jeho spoluhráči i borci z jiných týmů od třetí ligy až po „pralesní“ soutěže.
I přesto si však Jindřich Sojka, 188 cm vysoký stoper klatovského klubu, jenž žije v Bezděkově u Klatov, našel čas a poskytl nám rozhovor. V něm se mimo jiné dozvíte, jaký vztah má s bratrem Alexandrem či tátou, který v klatovském klubu dělá předsedu, nebo co říká na tvrzení kapitána Milana Mészárose, který ho nazval mužem, jenž se v kabině nejčastěji stará o svůj vzhled.

Jak dlouho už hrajete fotbal? Kdo vás k němu vlastně přivedl a kdo vás v tomto sportu nejvíce podporuje?
Fotbal hraji už šestnáct let, takže jsem začal někdy v pěti letech. Přivedl mě k němu táta, který v tu dobu ještě sám aktivně hrál. Jinak mě podporuje celá rodina, která – pokud má čas – je na všech domácích zápasech a občas se jezdí koukat i ven.

Zmínil jste tátu, který fotbal hrál a v Klatovech už poměrně dost dlouho funkcionaří v roli předsedy klubu. Bylo tedy už odmalička jasné, jaký sport budete dělat?
Je pravda, že jako malého kluka mě táta přivedl právě na fotbal, ale určitě nevyžadoval to, abych se věnoval zrovna tomuto sportu. Byla to moje volba (úsměv).

Takže o jiném sportovním odvětví jste neuvažoval?
V mládí jsem si vyzkoušel více sportů. Hrál jsem chvíli hokej a zkusil jsem si také florbal nebo tenis. Ale fotbal u mě nakonec vyhrál.

Máte bratra Alexandra, který hraje v Plzni za Viktorii. Jaký spolu máte vztah?
Nyní už brácha hraje za béčko Viktorky a myslím si, že máme klasický sourozenecký vztah. Samozřejmě, že nejčastější téma našich rozhovorů je o fotbale (úsměv).

Pokud si dobře vzpomínám, vloni jste proti svému sourozenci hrál v rámci Memoriálu Matěje Strejčka, ale zápas jste nakonec prohráli 2:5. Nedával vám to pak bratr doma sežrat?
Ano, hráli jsme proti sobě a na hřišti jsme se docela často potkávali. Zápas si pamatuji, prohráli jsme zaslouženě, ale žádným způsobem mi to brácha nepředhazoval. Vlastně jsme to pak skoro ani neřešili…

Ne? A jak často doma řešíte fotbal? Nejen s vašim bratrem, ale i s tátou…
Fotbal je na programu každý den. A občas se do debaty zapojí i mamina.

Dokáže vám táta vynadat, když v zápase něco pokazíte nebo se vám něco nepovede?
On je takový, že to, co si myslí, mi vždy řekne. Takže ano, když se mu něco nelíbí, tak mi to určitě vytkne.

Dokáže vás naopak i pochválit, nebo je na vás v tomto ohledu spíš přísnější?
Když hraji dobře, tak mě určitě pochválí, ale vždycky se snaží v zápase najít situaci, kterou jsem vyřešil špatně, nebo se dala vyřešit lépe.

V nedávném rozhovoru mi klatovský kapitán a váš spoluhráč Milan Mészáros prozradil, že jste velký šampónek. Má pravdu?
Nemyslím si, že jsem nějaký šampónek, ale je pravda, že se o vzhled snažím trochu starat, ale nic víc. Možná Messi (Milan Mészáros) závidí, že už to jemu na hlavě moc nedrží (směje se).

Zároveň vás nazval ´malým předsedou´. Neutahují si z vás spoluhráči kvůli tomu, že v klubu působí váš táta ve funkci nejvyššího?
Samozřejmě si ze mě utahují. Nejvíce asi Michal Lukeš, ale já tuhle srandu beru.

Je vám teprve 21 let a v mužích jste relativně krátce. Pamatujete si na svůj první start za áčko Klatov?
Ano. Hrálo se v Praze proti Aritmě, bylo mi 16 let a tehdejší trenér Krejčí mne poslal na hřiště na posledních pět minut. Zápas skončil remízou 1:1, šlo se na penalty a já se modlil, aby se na mě nedostala řada…

A jak to celé dopadlo?
Řada se na mě skutečně nakonec nedostala a my na penalty vyhráli (úsměv).

Jak vůbec prožíváte už takhle dost dlouhé období bez fotbalu?
Už je to hrozné. Už chci normálně trénovat i hrát. Každý, kdo mě zná, tak ví, že bych na hřišti byl nejraději každý den.

Letošní sezona se ale pravděpodobně nedohraje…
Já si také myslím, že už se hrát nezačne. Dlouho jsem byl v tomto směru optimistou, ale teď už v to nevěřím.

Máte nějakého oblíbeného fotbalistu? Zkrátka hráče, který vás inspiruje?
Samozřejmě jich je více, ale nejvíce se mi líbí asi Neymar. Myslím si, že je to nejlepší fotbalista, ale občas ho bohužel brzdí jeho povaha a simulování na hřišti.

Na hřišti nastupujete na pozici stopera. Kdo je podle vás nejlepším středním obráncem na světě?
Asi bych vybral Marquinhose z PSG. Líbí se mi jeho organizace celé defenzivy. V obranné fázi je na tom výborně a směrem dopředu se snaží hrát konstruktivně. To se mi líbí.

A co oblíbený tým?
U nás fandím Viktorce Plzeň. Když na stadion ještě mohli diváci, jezdil jsem se dívat. A dále ještě fandím PSG (Paris Saint-Germain), kde hrají mojí oblíbení hráči.

Co říkáte na vznik a rychlý pád Superligy, do které se zapojili mocní giganti, naopak PSG se od projektu okamžitě distancoval?
Abych řekl pravdu, nijak zvlášť jsem to neřešil. Takže jsem o tom ani neměl moc informací. Jediné, co vím, je to, že to přineslo převážně negativní ohlasy a emoce.

Jak mimo fotbal nejčastěji trávíte svůj volný čas?
Především se svou přítelkyní a rodinou.

Otázka na závěr: Lionel Messi, nebo Cristiano Ronaldo?
Tohle je podle mého názoru hodně těžká otázka. Oba to jsou skvělí fotbalisté, ale já víc preferuji Messiho. Jeho vedení míče? To je něco neskutečného.

Zdroj: https://klatovsky.denik.cz/fotbal-divize/mozna-mi-messi-zavidi-ze-jemu-to-uz-na-hlave-tolik-nedrzi-culi-se-sojka-20210501.html